Mýty
10 mýtů o náhradní rodinné péči
1. Děti v pěstounské péči nemají kontakt s biologickou rodinou
Mnoho dětí přichází do pěstounských rodin kvůli neschopnosti či nemožnosti biologických rodičů se o ně starat. Někteří biologičtí rodiče nedokáží svoje životní podmínky nastavit tak, aby se k nim dítě mohlo následně vrátit. Pokud je to však v zájmu dítěte, pěstounské rodiny by měly aktivně podporovat kontakt s biologickými rodiči např. povídáním o nich, zprostředkováním fotografií, písemného kontaktu či umožněním návštěv. Je totiž nesmírně důležité, aby děti věděly, kdo jsou jejich rodiče a přijaly svůj původ, minulost a životní situaci.
2. Děti jsou přidělovány do rodin podle pořadníku
Krajský úřad vede evidenci žadatelů o NRP a dětí, které potřebují náhradní rodinu. Zájemci o NRP sdělují během procesu odborného posuzování jakému dítěti nabízejí pomoc. Zároveň spolu s odborníky hledají na své straně předpoklady o jaké dítě by byli schopni pečovat a to s ohledem na jejich rodinnou situaci. Pěstounská péče je pomoc dětem a jejich biologickým rodinám. Párování dětí a rodin probíhá vždy s ohledem na potřeby těchto dětí. Žádný pořadník na dětí tak není.
3. Nesezdaný pár nemůže žádat o pěstounskou péči. Stejně tak nezadaní
Pěstounem se může stát každý, kdo má pevnou vůli, ochotu poskytnout potřebnému dítěti svůj čas, energii a zkušenosti. Pokud partneři nežijí v manželském svazku, je dítě soudem svěřeno do pěstounské péče jednoho z partnerů. Druhý partner se samozřejmě na výchově podílí také. Pěstounem se může stát i ten, kdo nemá momentálně partnera.
4. Dětský domov je lepší než pěstounská péče
Dětské domovy či kojenecké ústavy jsou v dnešní době většinou velmi dobře vybavené. Poskytují dětem spoustu hraček, pravidelnou stravu, kvalifikovaný personál se o ně stará dnem i nocí. Dalo by se říct, že mají nadstandardní podmínky. Nicméně tato zařízení nejsou schopna poskytnout dětem to hlavní - rodinu! Každé dítě potřebuje pocit bezpečí daný i tím, že má někoho, komu může říkat mami a tati. A to bezesporu dětské domovy nemohou nabídnout, pěstounská péče ano. Děti, které dlouhodobě žijí v institucionálním zařízení, se velmi špatně zařazují do normálního života, špatně navazují vztahy a jen obtížně vyjadřují své emoce. Naopak rodinné a láskyplné zázemí u těchto dětí podporuje jejich zdravý vývoj.
5. Pěstounské děti jsou nezvladatelné
Takto to opravdu není. Každé dítě může mít problémy s chováním, ať už vyrůstá v biologické či pěstounské rodině. Faktorů přispívajících k obtížnému zvládání dítěte je mnoho. Patří mezi ně nepochopení rodičů, osobní problémy, za které se dítě stydí a nechce je sdílet, puberta, prostředí či lidé, které ho obklopují. Pěstounské děti se k tomu ještě musejí vyrovnávat s množstvím traumat či obav vyplývajících z jejich dětství, kdy jejich rodiče měli problémy, se kterými si sami nedokázali poradit. Proto zde hrají velkou roli pěstouni, kteří se těmto dětem snaží pomoct a jejich neduhy "odbourat", poskytnout jim bezpečné prostředí a pocit přijetí. Pěstounské děti jsou ve srovnání s vlastními dětmi, kvůli tomu co prožily, většinou náročnější, ale nikoli nezvladatelní. Více se lze dozvědět v letáku věnovaném vztahové vazbě u dětí, který je ke stažení zde.
6. Pěstounské děti přecházejí z rodiny do rodiny
Převážná většina dětí, které musely opustit svou původní rodinu a jsou v pěstounské péči na přechodnou dobu, se během zákonné lhůty jednoho roku dostane do těch správných rukou a nadbytečnému stěhování z rodiny do rodiny nedochází. Přechodná pěstounská péče má za cíl nabídnout dítěti zázemí a často ztracenou sebedůvěru a během této doby vyřešit jeho další osud. V případě dlouhodobé pěstounské péče pak děti v pěstounské rodině zůstávají do vyřešení situace v jejich původní rodině, mnohdy pak až do dospělosti.
7. Pěstouni musí být odborníci, jinak se nemohou starat o svěřené děti
Pěstouni nejsou odborníci, ale to ani biologičtí rodiče. Pěstouni jsou ti, kteří chtějí pomoci dětem, které to potřebují a zároveň splňují požadavky stanovené zákonem. Nadto jsou pěstouni na svou úlohu pečlivě připravováni a ani po přijetí dítěte na péči nezůstávají sami – mají svou doprovázející organizaci, která jim zajišťuje podporu a pomoc, kdykoli to potřebují. A dále se ve svých dovednostech zdokonalují při dalších školeních a kurzech pro pěstouny.
8. O děti se zdravotním znevýhodněním se nemohou starat nekvalifikovaní pěstouni
Jak již bylo zmíněno, děti bez možnosti života ve vlastní rodině potřebují především stabilní zázemí, rodinu a pocit bezpečí. Pěstounům je vždy po ruce nejeden odborník, který rodině pomáhá a podporuje ji. Jsou i takoví zájemci, kteří chtějí dítě se zdravotním znevýhodněním, protože jejich vlastní již nějaké zdravotní znevýhodnění má. A nadto, ani rodiče, kteří se starají o vlastní zdravotně znevýhodněné dítě, nejsou vždy na danou oblast odborníky – těmi se stávají postupně, při péči o dítě.
9. Pěstouni jsou na vše sami
Pěstouni jsou od prvopočátku (tzn. doby, kdy podají žádost o pěstounskou péči) obklopeni lidmi, kteří jim radí a vedou je novou etapou jejich života. Každý pěstoun má po schválení svoji doprovázející organizaci, která jej "vede" a poskytuje mu poradenství. Zároveň má podporu dalších odborníků z řad psychologů a terapeutů. Pěstouni mají také možnost konzultovat své kroky a požádat o radu ostatní již zaběhnuté pěstounské rodiny. V neposlední řadě vedle pěstounů stojí jejich vlastní rodina a přátelé, kteří by je měli podporovat na maximum.
10. Pěstouni jsou jen věřící
I přesto, že je mezi pěstouny hodně věřících, není pěstounství doménou pouze lidí hlásících se k nějaké víře. Na setkání s pěstouny se setkáte s lidmi z různých sociálních prostředí. To, co je spojuje, však není víra nebo náboženství, ale zájem o osudy ohrožených dětí.